Jdi na obsah Jdi na menu

Jak se rozloučit s kočičím kamarádem

14. 11. 2012

Nepřijdu o tebe!

Mnoho z nás se již muselo setkat se situací, kdy nám veterinář oznámí jasně a zřetelně. Trápí se! Zvířátko je již bohužel tak těžce nemocné nebo zraněné, že každá další léčba již znamená jen prodlužování utrpení.

Kdo tohle zažil a své zvíře miluje, jistě i ví, že taková věta bodne do srdce jako nůž. Je to jako u lidí, prostě stejné, jako když přicházíte o rodinného příslušníka. Rozdíl je jen v tom, že případná eutanazie je v případě zvířat naprosto legální.

Najdou se dokonce i tací, kteří doporučení takového usmrcení odmítnou. A to i přes to, že lékař upozorní na to, že kočičce je opravdu zle. Nejspíš se takové jednání dá pochopit, ovšem je potřeba myslet na i to, že tady myslí chovatel jen na sebe. Bojí se své bolesti. Nevnímá tu kočičí.

 

Kde je hranice?

Pokud je kočička opravdu tak nemocná nebo zraněná, že lékař doporučí eutanazii, je potřeba toto sdělení dobře zvážit, ale určitě ho brát i velmi vážně. Lékař zcela jistě ví, co povídá. Dokáže určit, že kočičku buď lze dál léčit, ovšem jen s možností tuto dobu života „nastavit,“ nebo další léčbu nedoporučí.

Pokud si chovatel tímto sdělením tak úplně jistý není, je dobré se poradit s dalším lékařem, který buď toto potvrdí, nebo vyvrátí. Pokud je diagnóza potvrzena, nejspíš není jiné řešení, pokud ne, měli bychom zvážit další léčbu.

Pravdou je i to, že někteří se prostě nechtějí se svým milovaným kočičím kamarádem rozloučit a i přes doporučení pokračují v léčbě, nutno dodat, že někdy i úspěšně. Pokud ale zvířátko stejně odejde za duhový most, nejspíš skutečně trápení jen prodloužili. Hranice toho, kdy je opravdu čas, je tak velmi tenká, dobrá rada je v tomto případě opravdu nad zlato.

 

Jasné indicie

Zvířátka se od lidí liší hlavně tím, že dokážou opravdu zabojovat a to hlavně tam, kde to lidé často vzdávají, nebo si prostě další život s trvalým handicapem nedokážou představit. Tak, jako pes nemá problém s běháním pomocí vozíčku, tak kočka nemá problém s tím, že jí chybí třeba končetina nebo je postižení dokonce ještě větší. Její radost ze života může být naprosto stejná, jako u zdravého jedince.

U některých nevyléčitelných onemocnění je to ale naprosto stejné jako u lidí. Je jasné, že jednou nastane konec a dobu života lze velmi přesně stanovit.

V takovém případě se jde na odchod milované kočičky připravit, eventuelně dojít do bodu, kdy se život již skutečně stává utrpením a pak rozhodnout po poradě s lékařem o tom, zda dopustit bolestivý konec nebo trápení skončit.

Každý chovatel, který svou kočičku miluje, dokáže velmi dobře odhadnout, kdy je jí skutečně zle. Lékař pak jen potvrdí nebo vyvrátí domněnku, zda bojovat dál ano či ne. Je ovšem potřeba myslet pouze a jen na zájmy zvířete.